|
Nejlepší citáty z knihy
Tak nám zabili Ferdinanda.
– Kterýho, paní Müllerová? Já znám dva… – Pana
arcivévodu z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho…
Některej revolver vám nedá ránu, kdybyste se zbláznila.
Ale na pana arcivévodu si jistě koupili něco lepšího.
To máme
pěkné léto, co? – Stojí to všechno za hovno!
Ti nám
to v tom Sarajevu vyvedli, co? – V tej nuselskej
vinárně? Tam se perou každej den.
Pane
hostinský, tady kdysi visel obraz císaře pána… – Jo,
visel, ale sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu.
To víte, ještě by si moh někdo dovolit nějakou poznámku,
a byly by z toho nepříjemnosti… Copak to potřebuju?
Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt! Jinak byste
lezli po stromech jako vopice! … A není to pravda?
Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým
stromě jeden voják bez disciplíny! Z toho jsem měl dycky
největší strach.
Ale von
to císař pán takhle nenechá, to ho málo znáte. Vojna s
Turkem musí bejt! Zabili ste mě strejčka, tak tady máte
přes držku!
Tak mi
dej ještě jednu slivovici, a já už budu muset jít,
poněvadž jsem zatčenej.
Já byl
přece tak vopatrnej… – Řekl jste, že mouchy pokálely
císaře pána! Pojďte. Voni už vám toho císaře pána
vyženou z hlavy!
Já jsem
nevinnej! Noviny vůbec nečtu, vo politiku se nezajímám,
nestarám!
Pane,
já jsem předseda baráčníků. Měli jsme zahradní slavnost,
dva metráky řízků, bohatá tombola…
A když
jsme byli v nejlepším, přijde nějaký pán, abychom toho
nechali, že má Rakousko smutek. Řek jsem jenom: Počkejte
chvilku, než dohrajou Hej, slovane! … A už jsem tady.
Mě
sebrali jenom proto, že jsem při kartách vykřikl: Sedum
kulí jako v Sarajevu!
Kristus
byl taky nevinej….
A proč
tu račte být vy? – Mě vynechte, darebáci! S vámi bych se
moh dostat do pěkný šlamastyky. – Ten pán je tady jenom
za pokus loupežné vraždy…
Taková
přesnost je moc pěkná věc. – Taková přesnost stojí za
hovno!
Dřív to
bejvalo horší. Obžalovaný museli chodit po rozžhaveným
železe, pít roztavený volovo… Dneska? Je to legrace!
Kavalce máme, stůl máme, záchod máme přímo pod hubou,
poměry se rozhodně zlepšily! K našemu dobru.
Netvařte se tak blbě! – Já si nemůžu pomoct… Já byl už
na vojně superarbitrován pro blbost. Já jsem ouřední blb…
Co tomu
říkáte? – Je toho hodně, všeho moc škodí.
S kým
se stýkáte? – Se svou posluhovačkou. – A v politických
kruzích nemáte známého? – Jo to mám. Kupuju si Národní
političku…
Ráno
vás odvezou k tresnímu soudu! – V kolik hodin, vašnosti?
Abych snad, pro krista pána, nezaspal… – Ven!!!
Právě
jsem se přiznal, že jsem asi zabil pana arcivévodu. –
Dobro došli!
Ať
žije, pánové, císař František Josef první!
Řekněte
rychle: Je rádium těžší než olovo? – Já ho prosím
nevážil…
Níže
podepsaní lékaři bazírují na vrozeném kreténismu Josefa
Švejka vyjadřujícího se slovy: Ať žije císař František
Josef I., kterýžto výrok úplně stačí, aby osvětlil
duševní stav vyšetřovaného jako notorického blba.
Jestli
vede někoho strážník, tak je to těžkej moment v životě
lidským…
Kdepak
máte pana Palivce? – Dali mu deset let! Před týdnem. –
No tak už má sedum dní za sebou…
To né!
Já bych radši ratlíčka, docela malinkýho, lacinýho. –
Ratlík není tele, čím menší, tím dražší. – No tak, tak,
tak většího!
Vona
celá politika je pro malý děti. – No jó, nebo pro takový
pitomce, jako je Franc Josef!
Čeho
nabyl občan pilný, to mu erár sebere!
Rukuje
se! – Co je to za volovinu? – Válka! – A já chtěl spát
do osmi večer!
Lojzíku! Já tě nepustím! Ježišmarjá, dyť ty jsi jako
hora, do tebe se trefěj eins, zwei.
Ten
vozejk se vypučí a vy mě na tu vojnu odtáhnete!
Na
Bělehrad! Na Bělehrad!
Lidičky, dyť je to tajnej! – Provokatér!
Das
ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!
Poslušně hlásím, že jsem reumatik. Ale sloužit budu
císaři pánu až do roztrhání těla. – Sie sind ein
Simulant! Toho chlapa ihned zavřít!
No to
je opravdu náhoda, dostat revma, když je světová válka,
a člověk má jít na vojnu.
Vás,
lumpové, prohlížet nebudu! Stejně jste všichni simulanti
a chcete dezentýrovat z vojny!
Poslušně hlásím, že se mi vrací řeč i sluch! – Bravo!
Ale klystýr na cestu dostanete!
Česky
vojak, dobra vojak!
Dneska
se mi zdálo, že jsem jed lojový škvarky… – A byly
studený nebo teplý? – Studený. – To bych nemoh. Škvarky
jsou nejlepší husí, pěkně dozlatova vypečený…
Židli…
– Švejk: dva klystýry … a židli. – Pro paní baronku! –
Klystýr pro paní baronku???
Já vám
přinest papat, kúsat, cucat, kužit a bumbat.
Tak vy
lumpové si nevážíte mé dobroty. Já vám tady pumpuju
žaludky, dávám klystýry a vy se chcete dobrovolně zabít
žrádlem… Všem vypláchnout žaludek!
Nešetři
mě. Mysli si, že na klystýru stojí Rakousko a vítězství
je naše!
Čuchni si, lumpe! – Tou bych nechtěl dostat do nosu, ta
voní hřbitovem…
Já jsem
pro to, dát vás všechny postřílet!
Já bych
si vyprosil, aby si tu někdo odfrkával! Není kůň a není
v maštali. Pane štádsprofous, vy si taky ničeho
nevšímáte…
Modlit
se neumíte a myslíte si, že je tady nějaký divadlo nebo
kinoteátr…
Co
vůbec v těch regálech je? Kdybys měl aspoň v každým
šuplíku flašku, mohli bysme pít podle abecedy.
Tady je
v těch spisech takový nepořádek, takový chaos…
No co…
Na Švejkovy papíry vodsoudíš někoho jinýho…
Zejtra
zrovna pořádám večírek, budou tam slečny a pití, no
přijdeš, ne?
Tady to
nesu v paketu. – Co tam máš, v tom paketu? – Jo, to já
nevím. – No tak vidíš! Nevíš a mluvíš!
Halt!
Nur für Militär ist jetzt!
Támhle
za rohem. Hrajou tam na housle, na harmoniku, kvéry si
dáte do kuchyně…
Je to
tam bezpečný? – Choděj tam pouliční holky a různá dobrá
společnost.
Fanda
Mrázek zpívá: „Na Pangráci, tam na tom vršíčku, stojí
pěkný stromořadí…“
Fanda
Mrázek zpívá: „…Sotva jsem šáh na kliku, huš jsem slyšel
muziku…“
Milostpaní, ten vermut, to je vodička! Pošlete nám láhev
Čerta. Ten pán to všecko platí!
Já mám
chalupu v Holovousích. Na zahradě mám jabka, malináče…
Až pojedu na Urlaub, tak ti jich přivezu třeba 50 kilo.
A co
máš v tom portmoné? – Tam je státní tajemství!
Neboj
se, ten pán je medik. Nikdo se nic nedoví a budeš mít
príma ulejvku… – Che che! Medik!!!
Pojď
sem, ty štuclíku!
Voják,
kterej nemá sirky, je… Co je? – Je bez sirek.
Pijete
kořalku? – Kořalku nepiju, jenom rum! – Vidíte tohodle
pucfleka? Pojď sem! Toho jsem si vypůjčil od
Oberleutnanta Feldhubera, je to… je to abstinent! Že se
nestydíš, pitomče?! Víš, co by si zasloužil? Pár facek!
Švejku,
poslouchejte, nebyla včera nějaká vostuda? – Poslušně
hlásím, všechno prošlo hladce. Jenom když jsem ty
slečinky pouštěl z baráku, tak z protějšího bytu vyšel
nějakej Turek. Na hlavě měl fez a pokusil se rušit noční
klid… – Jak to dopadlo? – No dal jsem mu přes držku a
byl zticha.
To jste
neměl dělat, to byl pan domácí. – Aspoň ví, že bejt
majitelem domu není žádná legrace. Nám se to stát
nemůže, my žádnej dům nemáme.
Kdybych
byl aspoň vrchňákem v magacínu, to bych mohl zcizit
soudek rumu nebo sádlo, ale takhle?
Hajzlík ste! Pliváte na zem jako ve vlaku! Pořád jsem se
divil, proč všude visej cedulky, že plivat na zem se
zakazuje, a teď vidím, že to je kvůli vám! Voni vás asi
všude moc dobře znají… – Vy jedna kreaturo!
Až když
jsem mu řek, že musíme platit alimenty… – Alimenty? –
Alimenty od bytné holkám… Vy jste říkal, abych si něco
vymyslel…
Můj
sluha nečiní dobře. Host do domu, bůh do domu.
Poslušně hlásím, že ten pán je hotovej nezmar. Jako
nějakej Bouška z Libně. Vosumnáctkrát za večer ho
vyhodili vod Exnerů a dycky se jim tam vrátil, že si
zapomněl… – No dovolte? – Takovej byl vytrvalej, že se
moh stát ministrem.
Zdroj: Knihy Jaroslava Haška
Nahoru... |
